Bydlet dnes potřebuje každý normální člověk. Bez střechy nad hlavou totiž jeho život pochopitelně za moc nestojí, a současně je pravidlem, že se na lidi bez stálé adresy dívá okolí s nedůvěrou a tito tak nemohou počítat s tím, že by je všichni kolem nich brali jako sobě rovné.
Každý potřebuje nějaký příbytek, ve kterém by trávil volný čas, ve kterém by měl vše, co je mu k životu zapotřebí, a také kde by byl ostatními dejme tomu k nalezení, kdyby to bylo třeba.
Jenže pokud je běžnému člověku nějaké bydlení dostupné, tak snad jedině nějaký ten podnájem nebo pronájem. Tedy bydlení v nemovitosti, jež patří někomu jinému. Zde se totiž jak známo platí nájem, a jakkoliv je tento vesměs vyšší než náklady spojené s užíváním takového bytu nebo domu, to aby z toho majitel něco měl a byl tak svolný k pronajmutí svého objektu, je tím jediným, co si pracující našinci mohou dovolit, protože se takový nájem platí průběžně.
Ovšem to tedy není ideál. Daleko lepší je bydlet v nemovitosti vlastní. Jednak proto, že tato říká svému vlastníkovi pane a nikdo z ní majitele vystěhovat nemůže, jednak proto, že jsou potom průběžné náklady nižší než u nájmů, jak zaznělo už výše.
Jenže nemovitosti jsou drahé. A proto si je většina z našinců jen tak koupit nemůže. Není zase až tak mnoho těch, kdo mají na koupi domu, bytu, chaty nebo jakékoliv jiné nemovitosti, a bez peněz se tu stejně jako jinde zkrátka nakupovat nedá.
A proto si lidé ve snaze pořídit si vlastní nemovitost nejednou berou hypotéky. Tedy koupí si vytouženou nemovitost s využitím půjčky, jež je orientovaná právě na tuto oblast. Člověk si vezme hypotéku od finanční instituce a za ni koupí nemovitost, již může užívat jako vlastní. A přitom musí průběžně půjčené peníze i s úroky splácet, protože až do úplného splacení patří taková nemovitost finanční instituci, jež na ni půjčila.
A pak už je takový objekt vlastnictvím toho, kdo po něm toužil. A kdo v něm může coby ve vlastním žít podle svých představ.
