Půjčky si lidé berou tehdy, když nemají tolik peněz, kolik by jich potřebovali mít ke zvládání stávajících výdajů. To dá rozum. Jenže by to určitě nemělo platit univerzálně. Protože peníze lidem chybí nebo ‚chybí‘ skoro pořád, snad nikdo jich nemá nikdy tolik, kolik by jich chtěl mít. A je logické, že zatímco se kvůli některým výdajům vyplatí si půjčku vzít, v případě výdajů jiných by tomu tak být nemělo.
Mezi výdaje, na které by si lidé možná půjčovat měli, patří v první řadě ty, jež se v budoucnu vyplatí. Ten, kdo si půjčuje na koupi vlastního bydlení, ušetří kupříkladu v budoucnu na nájemném, a to je logicky vesměs rozumné, ten, kdo půjčkou zaplatí své vzdělání, bude možná v budoucnu těžit z toho, že díky němu nalezne lukrativnější uplatnění. Samozřejmě za předpokladu, že se sežene výhodná půjčka a tato se tu investuje s rozumem.
K výdajům, na něž se někdy půjčit vyplatí, u nichž to není nerozum, patří to, co by v případě neuhrazení mohlo znamenat větší problémy, než jaké by mohly následovat v souvislosti se splácením. Je logicky lepší vracet půjčené peníze se zvládnutelnými úroky či poplatky, než se dejme tomu připravit neplatičstvím o střechu nad hlavou nebo padnout do rukou exekutorů, kteří by dlužníka připravili o daleko větší jmění. Tady už je ale určitě třeba počítat velice zodpovědně, co je ještě akceptovatelné a co už ne. A je třeba neztrácet ze zřetele ani to, co by následovalo, kdyby člověk neměl, jak vrátit takovou půjčku. Aby si touto ještě nepohoršil.
A jestli je něco, na co by si lidé rozhodně půjčovat neměli, je to luxusní spotřeba. Půjčit si na dovolenou nebo dejme tomu na přemrštěně drahé vánoční dárky je nerozum. V nejlepším případě to vyjde člověka zbytečně draho, v případě horším pak může po krátké šťastné době následovat pomalu nekonečné peklo. A to zcela zbytečně.
Půjčkytedy mohou být dobrá i špatná věc. A mělo by se tak s nimi zacházet s rozumem.
