Není těžké si domyslet, co pro lidi ekonomika znamená. A není vůbec těžké si z toho odvodit, co by se s námi všemi stalo, kdyby této nebylo, kdyby nějakým mávnutím čarovného proutku zanikla.
Traduje se dokonce, že je ekonomika prvotní. A i na tom je vlastně přinejmenším hodně velký kus pravdy. Protože co by lidi vůbec spojovalo, kdyby nebylo této záležitosti? Co by nás k sobě táhlo, co by z nás dělalo rodiny, pracovní kolektivy, spolky, národy a podobná lidská uskupení? Nic. S výjimkou rozmnožování by člověk téměř nepotřeboval jiného člověka, protože by od něj nemohl nic očekávat. Nebo aspoň nic dobrého.
Tím, co nám dává ekonomika především, je možnost vytvářet určité hodnoty a tyto následně vyhovujícím způsobem směňovat s ostatními lidmi. Dává nám možnost získat to, co sami vytvořit neumíme, od těch, kdo to umí, výměnou za protislužby, jež pro změnu my můžeme nabídnout v adekvátním rozsahu.
A protože žijeme v ekonomicky rozvinutém světě, neposkytujeme si to, co máme, takzvaně z ruky do ruky, kus za kus. K zefektivnění takové směny používáme, jak je každému z nás odmalička známo, peníze, jež jsou neodmyslitelnou součástí ekonomiky. Peníze dostáváme za svou práce nebo za jiné zásluhy, případně ale i nezaslouženě, a pak tyto odevzdáváme těm, kdo nám za ně nabízejí to, co potřebujeme. A je skvělé, pokud to funguje, tedy pokud máme dost peněz na pořízení si všeho nezbytného a pokud máme i dostatečnou nabídku toho, za co by se daly peníze vyměnit.
A ono to nějak funguje. Aspoň tedy prozatím. Protože kdo ví, co nám další ekonomický vývoj přinese. Máme totiž stále více těch, kdo pobírají peníze, aniž by za ně ostatním něco poskytovali, máme stále více těch, kdo nabízejí to, co mnohdy spíše nechceme, než chceme. A peníze se tisknou, ztrácejí svoji reálnou hodnotu, státy dělají dluhy, jež už jsou nejednou pomalu nesplatitelné…
A kdo ví, co bude, až se to sesype. Protože bez ekonomiky to přece nejde. Ale i pak to bude muset jít.
