Ten, kdo u nás zatouží po půjčce, si ji v případě, že splňuje všechny požadavky, jimiž poskytovatelé půjček tyto podmiňují, také může vzít. Někdo takový může zvolit některou z finančních institucí, oslovit ji a po splnění všech náležitostí dostane finanční prostředky. Ty, jež využije a následně i s úroky a případnými dalšími poplatky zase vrací.
To je teorie. Ovšem, než si někdo půjčku vezme, určitě by neměl vědět jenom to, co tu zaznělo. I když by si totiž teoreticky vystačil i jenom s tímto, mohla by mu půjčka nejednou i pořádně pocuchat nervy a možná nadělat i starosti, jež by byly nejednou i nezvládnutelné.
S čím by tu mohly být potíže? Je toho vlastně docela dost.
Člověk by se mohl obrátit dejme tomu na finanční instituci, jež podmiňuje své půjčky přísnými podmínkami, které se musí splnit, aby tu žadatel vůbec uspěl. A je jasné, že žádal-li by o půjčku ten, kdo by nedokázal uspět, připravil by se tím jenom o čas a náladu. Sháněl by kdejaké potvrzení, dokládal by kdeco a pak se za toto snažení dočkal jenom odmítnutí. Což by nepřineslo kýžený výsledek, a ještě navíc by to dotyčnému neudělalo dobře na duchu.
Pak by si člověk mohl zažádat třeba o půjčku, u níž je jen omezený okruh možností, k nimž lze peníze využít. A k čemu je půjčka, jíž se nedá zaplatit to, co chce dotyčný zaplatit? K ničemu.
Pak je obvyklé, že nejsou všechny půjčky stejně výhodné. Jsou tu varianty levnější i dražší, a zatímco je logické, který typ by měl žadatel upřednostnit, nejednou se tak nestane. Protože se jeden nechá snadno splést třeba tím, že nezaregistruje nějaké poplatky a soustředí se jenom na výši úroků, jež nejsou vším. A skryté poplatky, sankce a podobně mohou výhodnost půjčky značně ovlivnit.
A hlavní je tu to, že člověk bude muset všechno splatit. A ne že ‚se to splatí‘, ale dotyčný na to bude muset použít peníze ze svých budoucích příjmů. Což znamená, že se bude muset uskromnit. A to možná více, než by mu bylo milé, nebo dokonce, než by zvládnul. A vytloukání klínu klínem by pak bylo tím nejhorším, k čem by mohlo dojít.
