Je logické, že by měli lidé žít úměrně svým možnostem. Tedy že by měli někde pracovat (eventuálně pobírat nějaký typ pomoci, pokud z jakéhokoliv důvodu právě nepracují), za toto počínání dostávat peníze a jenom a pouze těmito penězi hradit vše, co obnáší jejich živobytí. Jenže jak všichni dobře víme, nejednou se tak neděje. Někdy proto, že jsou lidé příliš rozmařilí a nehospodaří se svými financemi tak, jak by zřejmě měli, někdy ale i proto, že se jim zkrátka z nějakého důvodu nedaří se svými penězi vyjít, i kdyby se tito snažili sebevíc a nebrali to vůbec na lehkou váhu.
A ti, kdo si se svými penězi nevystačí, se nejednou rozhodnou vyřešit svoji nepříznivou situaci tím, že si zkrátka někde půjčí na to, na co právě nemají, peníze cizí. A zatímco jsou takové půjčky někdy dobrá věc, někdy je tomu třeba i přesně naopak. To záleží na mnoha faktorech.
Dříve, než si člověk nějakou půjčku vezme, by se tento měl určitě zamyslet nad tím, potřebuje-li ji vůbec. Někdy by se totiž dala situace zvládnout i pouhým uskromněním se, případně odložením plateb, jež lze odložit, na později, a je logické, že to by určitě bylo ekonomicky nejvýhodnější. Protože u každé půjčky se platí úroky a někdy i další poplatky, jež ji tu méně a tu více prodraží, zatímco vystačí-li si člověk s tím, co má, nic navrch nezaplatí a ušetří.
Pokud si ale někdo půjčit musí, protože to nesnese odkladu, měl by se alespoň postarat o to, aby nehradil půjčenými penězi zbytečnosti. Čímž by riskoval svoji budoucnost kvůli něčemu, co není podstatné, a to je naprosto nežádoucí.
Půjčky by se tedy měly brát proto, aby se jimi zaplatilo to, co se skutečně zaplatit musí, aby to člověku nezkomplikovalo ani současnou, ani budoucí existenci. A ideální jsou takové půjčky, jež přinesou dokonce zisk v budoucnosti, jež se jenom ‚neprojí‘. Ty jediné jsou totiž nejen užitečné, ale i chvályhodné.
