Člověk, který má našetřené nějaké peníze, je nejednou tím, komu ti, kdo nic našetřeno nemají, závidí. Ovšem závist tu v mnoha případech není na místě. Protože ti závidějící nejednou měli tutéž možnost, tedy možnost spoření, a skutečnost, že si tito nic nenashromáždili na horší časy, je tak jejich problém.
Lidé, kteří k tomu mají aspoň trochu vhodné podmínky, by neměli pouze závidět těm, kdo ‚se mají‘, ale měli by se i sami přičinit.
Tedy začít si nějaké peníze odkládat stranou, aby jim tyto zbyly pro případ, že by se někdy citelněji přestalo dařit. Což, jak známe všichni přinejmenším z vývoje v posledních měsících, může nastat v podstatě kdykoliv, a to třeba i z důvodů, jež by nikdo nepředpokládal.
A jak by mělo podobné spoření vypadat? Je samozřejmé, že i když renomovaní ekonomové i jiní lidé občas plácnou nějakou tu cifru, nelze to brát jako dogma. Není možné univerzálně říci, že bychom si měli odkládat určitou sumu nebo určité procento ze svých příjmů, není ani možné stanovit nějakou sumu, již by měl mít našinec našetřenou. A sice proto, že vedeme každý svůj vlastní styl života, každý máme osobité podmínky a potřeby, a tedy i různou potřebu stran výše úspor.
A tak bychom se neměli upínat na nějaká konkrétní a přesná data a spíš bychom měli jednoduše šetřit. Tak, aby nám pochopitelně zbylo raději co nejvíce, zároveň ale i tak, abychom neobětovali svůj současný život na oltář rizik, jež by v budoucnu mohla, ale také nemusela nastat. Měli bychom si peníze odkládat s rozumem.
A s využitím rozumu bychom je také měli uložit. Protože i investiční možnosti jsou různé a každá má jak svá plus, tak i mínus. A ani zde nelze říci, jaký spořicí produkt si vybrat, a nejrozumnější by bylo zřejmě staré známé doporučení, abychom neukládali všechna vejce do jednoho košíku. Tedy abychom neriskovali a měli portfolio, které nejspíše ustojí každou potenciální situaci.
