Jenom těžko bychom u nás hledali někoho, kdo by nechtěl mít vhodné bydlení, a to pochopitelně nejlépe vlastní. Je to logické, protože kromě skutečnosti, že je dobré mít nějaký prostor, kde může mít člověk v bezpečí uložený svůj majetek, a kromě toho, že je zde dotyčný v soukromí uchráněn všech nežádoucích vnějších vlivů, od počasí až po kdo ví co, je bydliště nezbytné i k tomu, aby měl člověk adresu a tím úředně někam patřil, s čímž se pojí nejedna důležitá záležitost.
Ten, kdo nemá své vlastní bydlení a přežívá na ulici nebo kde se jenom dá, to má pochopitelně o poznání těžší než my bydlící, a navrch je brán svým okolím v podstatě jako méněcenný, jako někdo, s kým nechtějí mít ‚slušní lidé‘ obvykle raději nic společného. A to je nezáviděníhodný úděl.
Každý člověk tedy chce někde bydlet. A i když je alternativ, jak se někde ubytovat, více, upřednostňujeme u nás obvykle vlastní nemovitost. Protože ti, kdo bydlí ve svém, logicky nemohou být vystěhováni, na rozdíl od těch, kdo žijí někde v něčem pronajatém, kde si může majitel časem usmyslet, že potřebuje byt či dům z nějakého důvodu uvolnit, a člověk, aby se tak nejednou třeba i naprosto nedobrovolně stěhoval. O tom, že nájmy rostou a mohlo by se stát, že si někdo slušné nájemní bydlení jednoho dne ani nebude moci se svým příjmem dovolit, ani nemluvě.
A protože lidé chtějí bydlet ve vlastním, jenže na to vzhledem k cenám nemovitostí často nemají potřebné peníze, využívají se u nás ve velkém měřítku hypotéky. Člověk si v tomto případě půjčí velké peníze, jimiž lze pořízení si vybrané nemovitosti zaplatit, a po celou dobu splácení, jež bývá velice dlouhá, za splácení onou (nebo i jinou) nemovitostí ručí. A nakonec, po splacení, konečně bydlí ve svém. A to je to nejlepší, čeho se dá v otázce bydlení dosáhnout. Protože kdo má vlastní bydlení, má své jisté.
