Když se lidem vede v životě dobře, nedělají si tito nejednou starosti a užívají si. Mají k tomu přece dobrý důvod. Jenže i v takových chvílích by tito přece jenom měli myslet na pověstná zadní kolečka a neměli by rozhodně počítat s tím, že takové dobré časy potrvají věčně. Ony totiž sice věčně trvat mohou, ale také nemusí. A je pravděpodobné, že se to aspoň občas a aspoň dočasně obrátí k horšímu. A na to by měl být každý připraven. Protože jak praví moudrost, štěstí přeje připraveným. A není nad to, když člověku štěstí přeje i tehdy, když mu zrovna moc nepřeje.
A proto by lidé měli vždy myslet na budoucnost a věnovat se kromě utrácení svého momentálního jmění i spoření. Protože mít odložené peníze, které se dají využít v horších časech, není rozhodně od věci, může to přijít vhod a nejednou i zachránit něčí život.
Když už má člověk nějaké peníze, které by mohl postrádat, udělá dobře, když je hned neutratí. Protože tyto mohou jednoho dne prokázat dobrou službu, a kdyby se tyto rozfofrovaly hned, později by mohly citelně scházet. A když už si člověk takové peníze stranou dá, měl by se postarat i o to, aby mu tyto pokud možno i něco vynášely.
Protože není žádným tajemstvím, že se finanční prostředky vlivem inflace postupně znehodnocují, že klesá jejich reálná hodnota, a tak je záhodno využít je tak, aby přinášely úroky, a to takové, jež v ideálním případě převýší inflaci.
Jenže je bohužel smutnou pravdou, že podobně dokonalých investičních možností není mnoho. Jsou-li tu tedy vůbec nějaké. Pojištěné bankovní produkty vynášejí maximálně zanedbatelný úrok, a i to jen v nejlepším případě, a výnosnější investice pro změnu zavánějí rizikem, že při nich člověk přijde i o svůj počáteční vklad. Což pochopitelně mnohé z nás od investování odrazuje. Ale rozhodně by tomu tak být nemělo. Protože se úspory mohou hodit. A kdo je nemá, riskuje.
