Když někdo není momentálně solventní, není to rozhodně potěšující skutečnost. Někdo takový by se měl logicky obejít bez placení, a to bez ohledu na to, oč se konkrétně jedná. Ovšem reklamami a vlastně i všemožnými médii jsme nejednou přesvědčováni o tom, že to vlastně vůbec není zlé. Že se prostě stačí v takové situaci zadlužit u některé z našich finančních institucí a může se žít a vesele utrácet i dál.
Nejokatějším příkladem takového počínání je pro nás stát. Vlády už po dlouhá léta hospodaří se schodkem, utrácejí na dluh, a aby to zvládly, půjčují si zas a znovu obří sumy. Někdy od bank, někdy od cizích investorů a někdy i od vlastního lidu. A oficiálně se vesměs hlásá, že na tom nic není, že je to v pořádku.
Ale je tomu skutečně tak? Je skutečně tak normální, že se žije na dluh? Že si kdekdo kupuje to, na co vlastně nemá, s tím, že se to jednoho dne nějak zaplatí?
Zamyslíme-li se nad tím, zjistíme, že to rozhodně není správné počínání. Ba že je to vlastně hodně hloupé řešení. A to z nejednoho důvodu.
- Ten, kdo žije na dluh, musí za půjčky běžně platit úroky či jiné poplatky. Takže si vlastně pořizuje to, co platí z půjčky, dráže, než na kolik by ho to vyšlo, kdyby zaplatil rovnou a ze svého. Lidé tak přeplácejí, a to jenom proto, že chtějí mít všechno hned.
- Ten, kdo si půjčuje, žije na úkor budoucích příjmů. Když dnes utratí víc, než kolik může, bude muset obětovat část příštích příjmů na splácení. Čímž bude v budoucnu chudší, než by jinak byl. A možná ho to dotlačí k tomu, aby si vzal další půjčku. A pak další a další…
- Kdo si půjčuje, riskuje, že se jednoho dne ocitne v neřešitelné situaci. A to pokud nastane doba splácení, ale on nebude mít dostatečné příjmy. A když dotyčný nebude splácet, přijdou pokuty, penále a další sankce, jež půjčky prodraží ještě více, a nakonec může dojít i na exekutory a zabavování majetku a jiného jmění.
Takže nevylučuji, že někomu může půjčka pomoci. Ale určitě by se to nemělo přehánět. Nemělo by se tak hazardovat se svým osudem.
