Skoro bych si troufnul tvrdit, že u nás nenajdeme nikoho, kdo by rád platil daně. A že těší-li se tyto u někoho oblibě, pak u těch, kdo si nic nevydělávají, a naopak díky podpoře od státu, jež je vyplácena z peněz získaných ve formě daní, žijí. Případně že si nemohou vynachválit daně někteří z těch, kdo skončili jako vyšinutí na psychiatrii nebo k tomu vskutku nemají daleko.
Daně prostě nikdo rád nemá. A není třeba si dlouze vysvětlovat, proč je tomu tak. Zkrátka a dobře se tyto netěší popularitě proto, že jde z pohledu lidí vlastně téměř o zlodějnu posvěcenou zákonem. Někdo chodí do práce, tam se činí, dostane za to náležitou finanční odměnu a čeho se dočká? Toho, že se přižene tatíček stát a hned mu část z této odměny sebere. A není proti tomu obrany, nepočítáme-li daňové podvody a různé machinace, za něž však hrozí trest.
A vydělávající lidé vlastně nejsou těmi jedinými, kdo nemohou daním nejednou přijít na jméno. Nadšení nemůže být vyvoláno zdaňováním ani u těch, kdo dejme tomu nějaké ty peníze vyhrají, kdo vlastní nějaký nemovitý majetek nebo něco dostanou, respektive darují. Protože i toto vše je zdaňováno, i zde si instituce zvaná stát bere nevyhnutelně svůj díl.
A tím to ani zdaleka nekončí. Protože jsou tu i daně, jež lidi rovněž připravují o nemalé peníze, ovšem nejsou zase až tolik vidět. Když si člověk nakoupí, automaticky je mu z toho vesměs strhávána daň z přidané hodnoty, a to i tehdy, když si dotyčný koupí v obchodě něco, co zrovna nebudí dojem něčeho, co by hodnotou oplývalo. Tato daň je rovnou započítána do ceny a musí se tedy zaplatit z ruky do ruky, respektive z karty do platebního terminálu. A stát ji spolkne jako malinu.
A když člověk neutrácí a raději si peníze uloží? Pak tu posledně zmíněnou daň nezaplatí, pochopitelně. Ale jakmile jsou mu připsány úroky z vkladu, hned jsou i tyto zdaněny. A to je pro mnohé z nás vlastně tím jediným trochu potěšujícím zdaněním. Protože jsou dnes úroky u běžných účtů vesměs nulové a stát tak od takových střadatelů dostane na daních rovněž velké kulové.
