Pokud si vyděláváte nějaké peníze, určitě vám neuniklo, že z nich odvádíte státu daně. Že je kdesi napsáno, že při dosažení takového a takového příjmu musíte odevzdat takovou a takovou jeho část státu.
Pokud pak držíte peníze v ruce a rozhodnete se jít nakupovat, musíte počítat s tím, že vám při provedení zvolené obchodní transakce rovnou naúčtují a pak státu odvedou daň další.
Pořídíte-li si nějakou nemovitost, a je jedno, zda má tato sloužit k bydlení nebo třeba jenom k relaxaci, určitě si na vás vzpomenou a budou chtít daň z nemovitosti.
Když si své peníze uložíte a máte to štěstí, že vám z nich nabíhá nějaký úrok (což dnes rozhodně není samozřejmost), musíte počítat s tím, že než vám bude tento zisk vyplacen, stát si i z něj ukousne svůj díl.
Pak ještě musíte zaplatit daně z toho i onoho, zpoplatněné je v tomto ohledu kdeco. A nezbývá než zas a znovu platit. Protože kdo by tak navzdory nařízením shůry nečinil, měl by na problémy zaděláno. Protože politici si jak známo sice nelámou moc hlavu s tím, aby vynakládali peníze ze státní kasy efektivně, ale běda tomu, kdo by si pro změnu řekl, že nezaplacení nějaké té daně stát bolet nebude, že ‚z cizího krev neteče‘. Následovaly by finanční sankce a možná i kriminál.
A poděkuje vám stát v případě opačném? Vyjádří vám vděčnost za to, že mu nejenom platíte, ale navrch trávíte moře času tím, že si podle notně komplikovaných předpisů lámete dlouhé hodiny hlavu, abyste vše zaplatili správně, nebo si navrch ještě platíte účetního? Nepoděkuje. Bere to jako samozřejmost.
A když pak někdo z mocných daně zneužije? Má je jejich plátce právo požadovat od viníka zpět? Morálně snad ano, ale jinak jak všichni víme ne.
A není tak divu, že bychom jen těžko hledali někoho, kdo by platil daně rád.
Ale co nám zbývá? Nic.
Právě jsem dopsal tento článek. A dávám vám ho k dispozici s vědomím toho, že jsem jenom kvůli jeho napsání odvedl státu 5,25 Kč na daních.
