Co se týká daní, dá se říct, že bychom jenom těžko našli někoho, kdo je odvádí rád. A je to prosté, protože takové placení daní nezbytně znamená, že si člověk ukrajuje ze svých příjmů, ke kterým si přišel svou prací, že odevzdává část svých příjmů, které si zasloužil, státu, který si to podle jeho názoru obvykle nezasloužil. Protože co takový stát člověku za jeho daně nabízí, že?
Ovšem vlastně je tomu poněkud jinak. Stát toho za daně lidem nabízí docela dost. Jenom jsme si už na jeho z daní placené služby zvykli natolik, že je bereme jako samozřejmost a nepřipouštíme si, že tyto také něco stojí a z něčeho se zaplatit musí.
A zatímco lidé platí daně neradi, využívají rádi a ochotně to, co se takto vybranými penězi financuje. Mnozí z nás, a to nejen v poslední době, kdy se situace notně zkomplikovala kvůli koronavirová pandemii, ochotně přijímají v případě, že na to mají nárok, různé sociální dávky, ochotně se využívá služeb školství či policie, někdo si dopřává na státní náklady zdravotní péči. Daně nám zajišťují i ochranu země armádou, z daní je někdy subvencováno to, co by se u nás jinak nevyplácelo provozovat a co přesto nemůžeme jen tak postrádat, z daní je tu hodně dlouho dotován i penzijní systém, díky kterému nepomřeme (aspoň prozatím) na stará kolena hlady.
A proč si tedy toho nabízeného výměnou za naše daně nevážíme? Jednak proto, že si to ani neuvědomujeme, jednak ale i proto, že daleko častěji vidíme spíše jejich odvrácenou stránku. Tedy případy, kdy jsou daně využívány nehospodárně nebo kdy jsou tyto třeba i vysloveně zneužívány těmi, kdo o nich rozhodují.
A když člověk vidí, jak si za jeho peníze spokojeně žijí nepopulární politici, kteří jsou často mnoha lidem osinou v jisté nelichotivě znějící části těla, jak se jimi financuje něco, za co by soukromník nebyl ochoten dát ani korunu, nelze doufat, že budou našinci někdy daně platit rádi.
