Jsou věci, které už se pro nás staly dávno běžnými a samozřejmými. Natolik samozřejmými, že už nás ani nenapadne zamýšlet se nad tím, jaké by to bylo, kdyby jich snad někdy nebylo.
Takových věcí je určitě nemálo. A patří mezi ně třeba i obchodování. Činnost, na kterou dnes narážíme nejednou i na každém kroku. Činnost, kterou někdy zatracujeme a někdy si ji naopak pochvalujeme, to podle toho, jak právě pohlížíme na to, co se nám z její strany dostalo.
Ale i když někdy nenalézáme slov při pohledu na cenovky, i když někdy neseženeme to, co chceme, respektive je nám podstrčeno něco, co naopak nechceme, i když jsou i typy obchodování, jež jsou pro nás někdy nepříjemné a někdy i vysloveně zavrženíhodné, nikoho už dnes nenapadne byť i jenom uvažovat o tom, že by se snad mělo s obchodováním skoncovat. Protože je toto i navzdory všem možným negativům nenahraditelné.
Kdyby totiž nebylo obchodování, museli bychom se smířit s tím, že už se budeme muset nejednou navždy obejít bez toho, co si nedokážeme zajistit vlastními silami, museli bychom akceptovat to, že nám bude přebývat to, co jsme schopni vyrobit, ale není jak to přenechat ostatním, a naopak nám nikdo jiný nedá to, co nám schází, ale jemu pro změnu přebývá.
Prostě by se vše vrátilo kamsi do pravěku nebo ještě dál. Museli bychom se vrátit v nejlepším případě k přímému směňování jednoho zboží za jiné či k prokazování služby za protislužbu, což by nebylo ani trochu optimální. Jenže jinak by to nešlo.
A proto pro nás může být jedině potěšující, že obchodování existuje a nikdo se ho nechystá rušit či zakazovat. Protože i když není toto vždy přesně takové, jaké bychom ho mít chtěli, je to ta nejlepší metoda, jak si dopřávat plodů cizí práce výměnou za plody práce své. A pokud se nám na současných obchodech něco nelíbí, nezbývá nám nic jiného než s tím bojovat. Nebo jít nakoupit k lepší konkurenci.
