Když bylo lidstvo ještě zaostalé, pachtil se každý za vším, co mu mohlo nějak zajistit přežití. Každý dělal, co mohl, nikoliv to, co uměl nejlépe, a tak pochopitelně tehdejší lidstvo žádných znatelných úspěchů nedosáhlo. Těch se dosáhlo teprve ve chvíli, kdy se lidé začali zabývat každý tím, co mu šlo nejlépe, a kdy tito začali pochopitelně své přebytky směňovat. Tedy obchodovat.
Bylo to právě obchodování, co umožnilo lidem specializování se na to, co uměl, kdo nejlépe, a to se pak stalo hnací silou pokroku. Protože když dělá každý to, co umí, je jasné, že se v tom postupně zdokonalí, a když chce někdo takový hodně mít, musí také hodně nabízet, což zvýšilo produktivitu.
A tak jsme díky obchodování tím, čím jsme. Kvůli tomu a nezbytnosti tuto službu využívat jsme se začali hnát za penězi, které nám nakupování čehokoliv umožňují, a díky penězům jsme často ochotni udělat i to, do čeho se nám zrovna nechce, proces zvaný práce nevyjímaje.
Obchoduje se pak jak na lokální, tak i na celostátní, respektive dokonce globální úrovni, a peníze při tom tečou proudem. Pokud je samozřejmě lidé mají, protože kdyby je neměli, žádný obchod by se uzavřít nepodařilo. Kupujeme si a prodáváme vše, co nám jenom přijde na mysl, obchodujeme s kýmkoliv, kdo se jeví být nadějným partnerem.
Měníme si zboží za zboží, službu za službu, ba i zboží za služby a naopak. A díky tomu může mít každý z nás cokoliv, co potřebuje, a může to mít vždy, když to potřebuje. Nakupujeme a prodáváme v kamenných provozovnách (jež nemusí být samozřejmě postavené jenom z kamene), ale i na síti zvané internet, činíme tak legálně a veřejně i jenom potají, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A užíváme si to. Protože i k tomu obchodování slouží. A zřejmě i sloužit bude. Aspoň dokud budeme my lidé takoví, jací jsme. Dokud budeme toužit po tom, co nám jiní nabízejí, a sami budeme mít co nabídnout.
