Lidé se – pokud jsou toho schopni – obvykle zapojují do toho, čemu se říká pracovní proces. A činí tak proto, že jakkoliv by se to dalo považovat za pouhou ztrátu drahocenného času a třeba i nervů a kdo ví, čeho všeho ještě, je to běžné a v podstatě i důležité. Je tomu tak, bylo tomu tak už v minulosti a určitě tomu tak bude i nadále. Ne proto, že by to všechny bavilo, ale prostě proto, že by lidstvo bez vykonávání toho, čemu se říká práce, nevydrželo a jeho existence by nenávratně skončila tím, že by se lidé změnili opět v pouhopouhou zvěř, kterou byli na úsvitu svých dějin.
Práce totiž slouží celé společnosti k tomu, aby se tato vyvíjela. Díky práci existuje ekonomika, díky níž si lidé mohou plody své práce vzájemně vyměňovat, a to pochopitelně vyvíjí tlak na to, abychom se činili. Protože kdykoliv chce někdo něco mít, musí to také někdo vyrobit a poskytnout. A kdyby se nic nevyrábělo při činnosti zvané práce, nic bychom my lidé neměli. Leda tak to, co by nám poskytovala příroda, stejně jako to tato poskytuje jiným volně žijícím tvorům.
Práce ale nemusí být jenom honbou za hmotnými statky. Může být a nejednou i je něčím potěšením. Protože nikdy není vyloučeno, že člověk objeví činnost, která ho baví a uživí současně. A byť to nemusí být vždy pravidlem, i takové případy se vyskytují. A nemusí jich být málo.
A hlavně je taková práce zdrojem peněz, o něž dnes usilujeme snad všichni bez výjimky. A pro peníze vykonáváme práci úplně všichni. Kdybychom je za ni nedostávali, ztratili bychom o ni záhy zájem, nebo bychom pracovali nanejvýš sami pro sebe, hráli bychom si jen na vlastním písečku. A to by určitě nikomu z nás neprospělo.
Ale ať už jsou pohnutky vedoucí lidi k práci jakékoliv, je záhodno tuto vykonávat. Protože i když nám tato někdy nebo třeba i soustavně leze na nervy, je důležitá. Kdybychom ji neměli, neměli bychom skoro nic. Třeba ani vyhlídky na důchod, jenž po ní následuje.
