Když chce člověk něco mít, musí za to zpravidla zaplatit. Platby za zboží a služby se vyžadují naprosto běžně a nikdo na tom neshledává vůbec nic překvapujícího. Vždyť to, že chce někdo za svoji nabídku nějaké odpovídající protislužby, je věc naprosto samozřejmá, a takové ocenění něčí nabídky by se jinak, než finanční formou nabízelo jenom tuze těžko.
Ovšem zatímco si vesměs vystačíme i s penězi, které známe odmala a které se v průběhu dějin sice občas obměňovaly, ale přesto byly v podstatě tímtéž, tedy mincemi a bankovkami, jsou i situace a poskytovatelé nabídek, u nichž s žádnou klasickou měnou nepochodíme. Ne že by snad dotyční o finanční úhradu nestáli, ale chtějí zaplatit něčím jiným, co je pro ně v dané situaci příhodnějším. A tím jsou v případě obchodů na internetu velice často různé kryptoměny. Což svým způsobem jsou a svým způsobem také nejsou peníze. To podle toho, jak na takové kryptoměny nahlížíme.
Jakkoliv se totiž těmito platit dá a také se jimi platívá, nejsou leckým považovány za peníze, ale za specifický druh zboží, které na internetu je a obíhá. Ovšem to ponechejme nyní stranou a spokojme se jednoduše s tím, že se na trhu kryptoměny vyskytují a že se jimi platit dá. A to v případě internetu vlastně přímo dokonale. Platby takovými kryptoměnami totiž probíhají tradičně bez prostředníků a velice rychle, prodávající je může dostat klidně i z druhého konce světa v okamžiku, jsou relativní anonymitu a transparentnost nabízející, platby těmito bývají díky absenci zprostředkování od bank levnější či dokonce bezplatné. A co je pro mnohé z jejich uživatelů důležité, to je i to, že nejsou pod vlivem politiků a centrálních bankéřů a nedá se tak jimi manipulovat v čímkoliv zájmu.
Takže se dají takové kryptoměny, jichž už dnes existují tisíce druhů, považovat za pomalu dokonalé. I když zcela dokonalé nejsou. Do normální peněženky si je totiž třeba nikdy nevložíte. Ale hlavní je, že tyto platí. A to platí.
