Když chce člověk bydlet ve svém, tedy v bytě nebo domě, který mu patří, má vlastně na vybranou z několika možností, jak takovou nemovitost získat.
- Může ji například po někom zdědit. Je to snadné a výhodné, ovšem s tou neblahou vlastností, že napřed musí majitel takové nemovitosti zemřít a musí ji dotyčnému odkázat. A na to se v mnoha případech logicky nedá moc spoléhat.
- Nebo si lze takovou nemovitost postavit či koupit za vlastní úspory. I to by byla skvělá volba, jenže tu lze využít pouze v případě, že má takový zájemce o koupi náležitě vysoké finanční rezervy. A něco takového je u našinců jenom zřídkakdy k vidění.
- Anebo si lze koupit takovou nemovitost s využitím půjčky. Tedy hypotéky, jež slouží právě k tomu, aby si lidé za tuto nemovitosti pořizovali.
Pokud člověk vsadí na hypotéku, má jisté jedno. To, že bude-li mu tato půjčka poskytnuta, může si koupit vytouženou nemovitost i tehdy, když na ni nemá dostatek finančních prostředků. Takové peníze na nákup mu poskytne finanční instituce, jež zaplatí onu nemovitost a stane se tak de facto jejím vlastníkem, a člověk tuto nemovitost užívá jako svoji vlastní, splácí půjčené finanční prostředky se zpravidla velmi příznivými úroky. A když je pak vše splaceno, přechází vlastnické právo z finanční instituce na tohoto člověka.
Díky takové hypotéce si tedy může pořídit dům, byt nebo jinou vhodnou nemovitost i ten, kdo by se na ni jinak nikdy nezmohl. Kdo by sice mohl i celý život šetřit, ovšem vzhledem k tomu, že ceny nemovitostí rostou vesměs rychleji než úspory, by se jí nemusel nikdy dočkat.
A to znamená, že je hypotéka bezesporu užitečný finanční nástroj. Protože se vesměs díky oné nemovitosti získává snáze než jiné půjčky, je finančně zajímavější a také jednoznačně prospěšná. Protože díky ní sežene svou střechu nad hlavou i ten, kdo by se na ni jinak nikdy v životě nezmohl.
