Kdykoliv se někdo hodlá věnovat obchodování, musí logicky mít představu o tom, s čím a za jakých podmínek obchodovat bude. Protože to nejde, aby si někdo jednoho dne řekl, že se stane obchodníkem, něco nakoupil od dodavatelů a pak se začal shánět po někom, kdo by to od něj s přirážkou odkoupil. Než dojde na toto, je třeba si vše náležitě promyslet a připravit. Ne že by totiž nebylo s čím obchodovat, ale je nasnadě, že provozování něčeho takového, jako je obchodování, znamená dosahování žádoucích zisků. A ne všechno se dá výhodně nakoupit a pak draho přeprodávat.
Platí tak v zásadě, že by člověk měl rozumět tomu, čemu se hodlá věnovat. A to nejenom obchodování jako takovému, ale i sortimentu, na který se hodlá specializovat. Aby věděl, co půjde na dračku nebo oč aspoň bude zájem, a aby věděl, kolik se dá za určité zboží žádat, aby se to prodalo a aby to bylo provázeno ziskem. Plus by měl být takový obchodník navíc i odborníkem na to, co nabízí, aby neodradil klientelu už tím, že neví, co nabízí.
Dále je třeba si promyslet, kde takové obchodování provozovat. Zda na internetu nebo v takzvaně kamenné provozovně, a pokud v klasickém obchodě, pak kde přesně. Protože je logické, že ne na všech místech je dost zákazníků, a tam, kde je velká koncentrace koupěchtivých lidí, nemusí být k dispozici vhodné prostory, nebo tyto mohou být nad finanční možnosti budoucího obchodníka.
Pak je pochopitelně třeba sehnat peníze do začátků, protože se ani rozjezd takového obchodování neobejde bez investic, jež (snad) přinesou v budoucnu zisk.
A teprve ve chvíli, kdy člověk ví, kde, s čím a jak bude obchodovat a jak svůj podnik rozjede, může tento opravdu začít.
