Někdo, kdo neví, jak to v obchodování chodí, může hravě nabýt dojmu, že na tomto počínání vlastně vůbec nic není. Prostě se stačí dohodnout s dodavateli zboží, kteří budou jenom rádi, že o jejich dodávky má někdo zájem, a přivezou to, co je požadováno, stačí mít nějaký ten obchod, ve kterém se takové zboží vystaví a v němž se toto po připočítání náležité přirážky, jež bude činit obchodníkův zisk, prodá zákazníkům. Co by na tom mohlo být složitého, že?
Jenže jakkoliv to v obchodování přesně takovým způsobem funguje, není to zase až taková hračka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Protože i zde je celá řada potenciálně hrozících rizik a povinností, jež se v žádném případě nesmí podceňovat.
Nejbanálnější problém, jaký si tu můžeme uvést a jenž je vlastně nejzásadnější, je skutečnost, že se musí najít zákazníci, kteří jsou za daných podmínek schopni a ochotni si to nabízené zboží koupit. Obchodník si totiž sice může přirazit k ceně takovou částku, jaká se mu zlíbí, jenže zákazníci mají právo říci, že to nepotřebují nebo nechtějí, respektive si to nemohou dovolit nebo jim to nabídne konkurenční obchod výhodněji. A pak není zboží prodáno, zůstává v obchodě a namísto zisku jsou v něm jenom uložené obchodníkovy peníze, jež mu mohou scházet jinde.
Pak je tu třeba dodržovat bezpečnostní, hygienické a další právní předpisy, které jsou povinné a jejichž nesplnění by vedlo k sankcím, musí se utratit peníze za kamennou provozovnu nebo udržovat v chodu internetový obchod, musí se tu provozovat a platit reklama či případní zaměstnanci takového obchodu, musí se tu vést účetnictví a platit ze zákona povinné odvody…
Prostě není takové obchodování vůbec žádná legrace. A pokud by se do něj pustil někdo bez rozmyslu, pokud by nemohl dejme tomu vynaložit počáteční a průběžné investice, špatně to dopadne.
