Pokud něco člověk k životu skutečně potřebuje, pak je to kromě takových nezbytností, jako vzduch, voda a potrava, i bydlení. V dnešní době už se nežije bezprizorně, a ten, kdo by tak neměl kde hlavu složit, by se stal automaticky vyděděncem a současně někým, kdo se musí potýkat s nejedním problémem. Jistě si tu nemusíme sáhodlouze popisovat, jaký status mají ve společnosti bezdomovci a s jakými problémy se tací musí potýkat.
Jenže sehnat si vlastní bydlení je nejednou nad lidské síly. Člověk toto shání vlastně už na prahu samostatného života, kdy ještě nemá rozhodně vystaráno, a představa, že někdo takový sáhne do kapsy a vytáhne odtud peníze v řádu milionů, je naprosto nereálná. Jistě, někomu takovému možná za dlouhá léta života našetřili rodiče, někdo může čirou náhodou vyhrát v nějaké loterii, ale takových případů určitě není mnoho. A ti ostatní mají vlastně na výběr jenom ze dvou alternativ. Buď si seženou nějaký podnájem, nebo si berou hypotéky.
Takové hypotéky jsou z obou zmíněných variant tím lepším řešením. Jistě, na první pohled se jeví být o poznání dražší, a tedy domněle nevýhodnější, jenže právě díky hypotéce získá člověk svoji vlastní nemovitost. Nebo tedy až v budoucnu, po úplném splacení, vlastní nemovitost, ale přesto nemovitost, kterou může od prvního okamžiku užívat jako svoji. Což je vlastně všestranně efektivnější než žít v nájmu, kde člověk vlastníkem nemovitosti není a je tak jenom na jejím skutečném majiteli, jak dlouho a za jakých podmínek se tu setrvá. A zatímco nájmy rostou, v nemovitosti pořízené na hypotéku platí člověk jenom to, co skutečně spotřebuje.
Hypotéka je tedy dobrá věc. Dává člověku jistotu, že bude mít při řádném splácení vždycky kde bydlet. A takové vlastní bydlení je nad zlato. Protože i díky němu je člověk brán jako slušný člověk, což dává předpoklady pro plnohodnotný život.
