Ať se nám to líbí nebo nelíbí, žijeme ve světě rozděleném na státy, a aby takové státy mohly existovat a nějak fungovat, je potřeba jejich chod z něčeho zaplatit. A to jak známo z daní.
Lidé v rámci určitého státu pak potřebují bez výjimky z něčeho žít. A pokud si tito z nejrůznějších důvodů nedokážou zajistit obživu sami, je třeba, aby byli státem podpořeni. A prostředky na to se rovněž berou z daní.
A je ještě celá řada toho, co souvisí s chodem států, a tedy s daněmi. A je tedy pochopitelné, že se daně platit musí, aby se to všechno udrželo v chodu. A že se na tom musí podílet všichni občané, kteří mají nějaké finanční prostředky, tedy příjmy nebo majetek. Pročež se platí daně z mnoha různých záležitostí. Pochopitelně z příjmů, z příjmů fyzických či právnických osob, jež lidé mají, ale také z dividend, dědictví, nemovitostí, máme tu DPH, je tu silniční, spotřební a ekologická daň, daň z elektřiny a další. Což plátci daní pochopitelně nemilují. Protože jim každá daň tu více a tu méně ukusuje z jejich příjmů a oni tak tratí.
Ovšem současně se nám tu za daně i něco nabízí. A toho rovněž není málo.
Z daní se platí celá veřejná správa, která má za úkol postarat se, aby stát fungoval ve všech ohledech, na své si z daní přijdou i zákonodárné a řídící orgány, od těch místních až po ty ústřední, z daní dostávají plat státní úředníci, tyto slouží k financování policie, soudnictví, vězeňství a obrany, z daní žije celý sociální systém, jenž přerozděluje podoben Jánošíkovi bohatství, které společnost má, aby se snížily rozdíly mezi bohatými a chudými. Z daní se podporují takzvaní sociálně slabí, tělesně postižení, starší spoluobčané a nezaměstnaní, daněmi se zčásti financuje zdravotnictví, školství, ekologie, veřejná doprava, platí se z nich třeba výstavba, údržba a provozování infrastruktury nebo se tím ovlivňuje výroba a spotřeba v některých oborech.
A to stojí velké peníze. Takové, že daňoví poplatníci leckdy právem skřípou zuby, když odvádějí daně státu, jenž se zdá být nenasytný. Ale není vyhnutí.
