Každý z nás už určitě na vlastní oči někdy spatřil žebráka s kloboukem, nataženou dlaní nebo plastovým kelímkem. O tom, kolik si dokáží tímto způsobem „vydělat“, jdou hotové legendy. Každý z nás má asi na ně svůj vlastní názor a podle něj buď nějaký drobný peníz dá anebo nedá.
- Zjišťovat, kdy tento způsob obživy vznikl, by asi velký smysl nemělo.
-
Zajímavé ale je, že v dobách minulých měli žebráci v některých městech svůj vlastní cech.
- Stejně jako například kováři, koželuzi nebo pekaři.
Dnes už sice svůj cech nemají, ale určitý systém v tom jejich „podnikání“ je. A je to také docela výnosné. Zejména v Praze a pochopitelně před Vánoci. Není žádným tajemstvím, že si pražský žebrák denně přijde i na 800,- Kč. Za jeden měsíc tak jeho „výplata“ činí i dvacet tisíc. To jsou ovšem ti privilegovaní, kteří zasedli dobrá místa. A tato místa je zapotřebí bránit a uchovat je.
- Je zřejmé, že na rušné ulici, kudy projdou denně davy lidí, se asi žebrá lépe nežli v nějaké odlehlé uličce.
- Proto mají tito žebráci své zaměstnance, kteří jim v jejich nepřítomnosti rajón ohlídají.
Není žebrák jako žebrák
Ale abychom nekřivdili. Samozřejmě, že se mezi nimi najdou i ti, kdož by bez tohoto výdělku prostě nepřežili. Existence, které se dostaly skutečně až na dno. Problém je v tom, že se nějak nechtějí odrazit. Ale ten, kdo nikdy v podobné situaci nebyl, asi může těžko posuzovat.
- Otázkou také je, jestli je vlastně žebrota povolená.
- Je to tak trochu napůl.
Někde je přímo zakázána, ale jak tvrdí pražští policisté, zákazy se obcházejí. Ti movitější žebráci mají totiž propracovaný systém, díky němuž pomáhá jeden druhému. Stačí zvednout mobil a varovat kolegu, že se blíží rameno zákona. A když to někdy nevyjde? Maximální výše pokuty je tisíc korun. A to, jak už víme, si mohou dovolit. Za den je to zpátky.
