Dlouho a těžko a dost možná dokonce marně bychom hledali mezi lidmi kterékoliv země ty, kdo platí rádi daně. A nemůžeme se nikomu divit, že se takové zdaňování čehokoliv netěší právě oblibě. Každý člověk, který si něco vydělá, by si chtěl přece své příjmy užívat, jenže to, co mu stát sebere, si tento už nemůže užít, a neméně záporně je vnímáno třeba i to, že se musí platit třeba daň z přidané hodnoty, kdykoliv si chceme něco koupit, že musíme danit svou nemovitost, platit daně kupní či darovací a podobně.
Když člověk zaplatí daně, je vlastně ‚okraden státem, který neumí nic jiného než lidem peníze brát‘. A to si nikdo nenechá jen tak líbit. Jenže se to musí akceptovat, protože běžní lidé jenom těžko dokážou nějaké ty peníze před zdaněním skrýt. A neplacení daní by se jednoznačně vymstilo.
Ovšem daně nejsou vlastně jenom to právě popsané zlo. Ty přinášejí lidem i leccos dobrého. Na což jsme si ale obvykle už natolik zvykli, že to bereme jako naprostou samozřejmost a ani si nepřipouštíme, jak by nám bylo, kdyby se daně neplatily a toto tedy nebylo z čeho financovat.
U nás jsme si například zvykli na to, že přijdeme-li o práci, stát nám dá aspoň nějakou tu podporu nebo sociální dávky, abychom neskončili na úplném dně. Pro mnohé z nás je samozřejmostí, že je o nás postaráno v případě nemoci, že je nám poskytována třeba i finančně velice náročná zdravotní péče, že jsme v každodenním životě chráněni policií před vnitřními a armádou před vnějšími nepřáteli. Bereme jako samozřejmost, že jsme zaopatřeni ve stáří, že se nám dostává pomoci v těhotenství a mateřství, že se někdo stará o to, abychom nebyli vystavováni nejrůznějším rizikům a abychom měli právo někam patřit, že nám jsou někdy dotovány výrobky a služby, jež bychom si jinak vzhledem k jejich drahotě nemohli dovolit… A to vše je hrazeno právě z daní. A proto v tomto případě přináší ono zlo vlastně i nejedno dobro. Na které se naštěstí můžeme kdykoliv spolehnout.