O tom, že daně slouží k tomu, aby se jimi hradilo to, co souvisí s chodem státu, víme nejspíše všichni. O tom, že se platí daně lecjaké, máme povědomí též. Ale troufám si tvrdit, že když vám položím několik jenom zdánlivě banálních otázek, nedokážete dostatečně fundovaně odpovědět. A to je na mou věru špatně, to není v žádném případě v pořádku.
- Řekněte mi, co že se konkrétně z daní platí.
- Řekněte mi, z čeho všeho se daně odvádějí.
- Řekněte mi, které daně přesně platíte vy osobně.
- A řekněte mi, v jaké jsou tyto výši.
Překvapení, že?
Na první otázku možná dokážete odpovědět, že se z těchto platí armáda, policie, státní školství, část zdravotnictví, politická reprezentace, oprava komunikací nebo ekologie, ale dál už toho asi moc nevymyslíte. A to je špatné. Protože když už na něco musíte přispívat a přispíváte, měli byste vědět, na co. Takto vyhazujete peníze a nevíte, na co za ně vůbec máte přesně nárok.
U druhé otázky vás asi napadnou daně z příjmu, z nemovitosti a DPH, možná i nějaké ty odvody na sociální pojištění, ale tím nejspíše skončíte. A nevědomost nejenže hříchu nečiní, ale přímo k hříchu nabádá. Ty, kdo na to při odírání lidí spoléhají.
A nevědět ani pořádně, z čeho všeho jsou vám vlastně vaše peníze strhávány, je určitě rovněž špatné. To, že nevíte, z čeho platíte, nahrává těm, kdo vás odírají. Jakkoliv to kromě hlasování ve volbách legálně nemůžete ovlivnit.
A že nevíte, kolik za co přesně odvádíte? To je to úplně nejhorší. Protože podobné počínání se u nás už dlouho pranýřuje u pochybných obchodníků označovaných za takzvané ‚šmejdy‘ a každý se mu může a má bránit. Jenže u daní je tomu jinak. Ty by měly být vybírány státem pro stát, tedy pro každého z nás. A každý by měl vědět, kolik za co platí. Aby věděl, zda o to stojí a zda to stojí za to. Není-li tomu totiž tak, jsou vlastně ti, kdo nám daně stanovují v takto komplikované podobě, těmi největšími šmejdy.
