Je běžné, že když v tržní ekonomice vyvstane potřeba něčeho, najde se zřejmě i někdo, kdo se tomu věnuje a kdo bude v tomto ohledu uspokojovat potřeby ostatních. A stejně tak platí, že nic netrvá věčně, a když je o něco ztracen zájem, přestane to být výnosné a ti, kdo se tomu doposud věnovali, toho prostě nechají a vrhnou se na něco jiného. A to, co není prospěšné, krachuje a zaniká.
Ovšem krachy bohužel nepostihují jenom obory, o které už nemá platící veřejnost zájem. Krachuje se třeba i proto, že není dost solventních zákazníků nebo nejsou pro provozování něčeho podobného vytvořeny dostatečně vyhovující podmínky. Jako jsme toho nejednou svědky i v současnosti.
I dnes se z nejrůznějších důvodů krachuje. A je smutným faktem, že v dnešní době nebankrotuje jenom to, co se přežilo a o co už vůbec nikdo nestojí. Krachuje se i kvůli důsledkům, jež vyplývají z koronavirové pandemie.
Zavřené podniky dnes potkáme všude možně. A nejednou i sami cítíme, že je chybou, že jsou tyto mimo provoz. Že by o ně zájem byl, kdyby došlo k jejich otevření.
Ale mnohé z nich už prý neotevřou. Očekává se totiž, že krachujících podniků v letošním roce nejspíše přibude. A to těch z řad obchodních společností i fyzických osob podnikatelů, jež byly loni chráněny v případě potíží před věřiteli moratoriem trvajícím od dubna do konce prázdnin a následně ještě prodlouženým.
Nucené uzavření obchodů a s tím související prudký propad tržeb, omezení a zákazy toho či onoho už zasáhly mnohé firmy a mnohé to ještě zasáhne. Protože stále ještě nejsme ani zdaleka u konce pandemie a s ní souvisejících omezení a nikdo vlastně ani neví, co ještě naše podivná doba přinese. Ale je jisté, že letos zkrachují mnozí další podnikatelé. Ti, kteří už prostě nevydrží, ti, které pokřivená ekonomika dneška pohřbí. I když by o ně jinak býval zájem byl.
