Představte si, že byste byli na světě nebo aspoň široko daleko sami. To by bylo nepříjemné, ne-li přímo katastrofální, že? A to nejenom proto, že by vám nejspíše bylo smutno, ale i proto, že byste si sotva dokázali zajistit aspoň holou existenci, o něčem lepším pak už ani nemluvě. Prostě byste na to neměli ani síly, ani schopnosti. Kdybyste měli štěstí, možná by se vám podařilo najít a v sezóně sklidit nějaké ty poživatelné plody, ale těžko říci, zda byste po jejich zkonzumování přečkali časy nedostatku, přinejmenším celou zimu, jen ze svých tukových zásob.
Protože by se vám jen těžko podařilo něco uchovat na později. Sami byste se svými možnostmi danými prostředím nemohli v žádném případě vyrobit ani konzervy, ani kompoty, ani nic jiného, v čem by vám sehnaná potrava vydržela déle. A protože platí, že nejen chlebem živ jest člověk, lze si vlastně připomenout i to, že byste neměli ani pořádnou střechu nad hlavou, ani televizi, ani počítač, ani ucházející oblečení…
Možnosti jednotlivce jsou prostě extrémně omezené. A proto je dobře, že na světě nejsme sami, že jsou tu i jiní lidé, kteří nám mohou poskytnout plody své práce. Tedy že u nás funguje obchodování, v jehož rámci si můžeme za peníze pořídit všechno, co je nám zapotřebí. A také si to všechno tímto způsobem pořizujeme.
Díky obchodování můžeme mít pomalu cokoliv. Stačí najít odpovídajícího prodejce, nabízejícího to žádané za vyhovující cenu, a máme jistotu, že nejen obstojíme, ale také si budeme života užívat. Díky činnosti obchodníků můžeme mít kdeco, všechno, co někdo někde na světě vyrobí. Stačí na to jenom mít peníze.
A jak se získávají takové peníze? Vlastně také formou obchodování. Abychom je získali, musíme umět to, co umíme, ‚prodat‘. A to ať už jde o naše vlastní výrobky či služby nebo o naše další schopnosti. Bez kterých by pro změnu nedokázal normálně žít někdo jiný, ten, kdo si je od nás koupí.
