Někteří lidé si peníze vydělávají, někteří žijí z penze a někteří pobírají aspoň nějakou tu podporu, sociální dávky, přídavky a doplatky. To je u různých lidí různé. Ale jedno je všem jmenovaným, tedy všem lidem, společné. A to je fakt, že zatímco tito někdy ze svých příjmů vyžít dokážou, někdy to také nezvládnou. Nejednou se prostě stane, že člověk peníze potřebuje, ale i kdyby hledal sebeusilovněji, nenajde doma třeba už ani korunu. A nejen doma, ale ani na účtu, vkladní knížce či někde jinde.
Prostě lidé nejednou nemají peněz dost. A to znamená, že by mělo skončit jejich utrácení, a to až do doby, než zase dostanou svůj následující příjem.
Jenže to vlastně dost dobře nejde. I když totiž člověk peníze nemá, má určité závazky, jež se hradit musí. Bez některých věcí a služeb se nelze ani za té nejtíživější finanční situace obejít.
Ale jak platit, když není čím? V tom mají lidé nejednou jasno. Vezme se půjčka a tou se to všechno zaplatí. A je to.
Ovšem je podobný názor rozumný? Mělo by se tak v časech finanční tísně skutečně postupovat? Pokud se nad tím zamyslíme, zjistíme, že nejednou ano. Ale nejednou pochopitelně také ne.
Půjčku by si měl brát zásadně jenom ten, kdo už svoji situaci nezvládne jinakým způsobem, kdo už by byl bez půjčky ztracený. A pokud už si někdo takový usmyslí, že bude své potíže řešit právě tímto způsobem, měl by si půjčovat jenom tolik, kolik nezbytně potřebuje, a to jen na skutečně nezbytné záležitosti.
To aby se zadlužil co nejméně. Protože je taková půjčka pomocí na úkor budoucích příjmů, jež je prodražována úroky a poplatky, a člověk by si tak měl být vždy jist tím, že nepřeplácí zbytečně. A také že skutečně dokáže půjčené peníze splatit.
A to ostatní? Na to už by si lidé půjčovat určitě neměli. Protože zadlužit se dejme tomu kvůli dovolené, vánočním dárkům nebo jiným banalitám je hloupost. Zde může být člověk rád, když na to v budoucnu aspoň nedoplatí.
A určitě se nevyplácí brát si půjčky na splácení půjček. To už je totiž vysloveně cesta do horoucích pekel.
