Když si někdo usmyslí, že už ho zaměstnanecký život nebaví, může se rozhodnout, že to zkusí jako soukromý podnikatel. Nikdo mu tu nebrání ani v takových myšlenkách, ani ve skutečném vrhnutí se na podnikání. Ovšem skutečnost, že se u nás může stát soukromníkem kdekdo, neznamená, že by se do toho měli po hlavě vrhnout všichni. Ono si totiž soukromé podnikání stejně jako cokoliv jiného také žádá své.
Ten, kdo chce soukromě podnikat, by měl zvážit alespoň několik nejzásadnějších aspektů, které se toho dotýkají a které by mohly mít zásadní vliv na další vývoj.
Dotyčný by měl mít v první řadě jasnou představu o tom, co a jak chce dělat. Tedy co chce nabídnout zákaznické veřejnosti a za jakých podmínek. Protože nevědět, co že se má vlastně podnikat, nebo netušit, kdo a zda vůbec o to bude mít zájem, je jistým nakročením na cestu k bankrotu.
Pak by měl mít tento člověk ujasněné i to, co rozjezd a provoz takového podniku obnáší. Co si bude potřeba sehnat, co vyřídit, co zaplatit a v jaké výši… Protože je jenom minimum podnikatelských oborů, které lze rozjet okamžitě i jenom v provizorních podmínkách.
Určitě nesmí chybět – je-li toho zapotřebí – ani zajištění si dodavatelů materiálu, surovin, součástí, energií a dalších předpokladů, bez nichž nelze byznys provozovat, nejednou je nezbytné vědět i to, kde budou obsluhováni klienti nebo jak jim budou zásilky doručovány.
Že vám to zmíněné připadá příliš složité a od podnikání odrazující? Pak byste měli na sny o svém podnikání zapomenout. Protože to, co tu zaznělo, jsou skutečně jenom ty nejzásadnější záležitosti. Ve skutečnosti je toho v podnikání potřeba zařizovat ještě daleko víc. Daně, další odvody, pojištění, mzdovou agendu, reklamu a propagaci, zaměstnance a zázemí pro ně…
Prostě je podnikání hodně složitá záležitost, jež není pro každého. Ale když se to vezme za ten správný konec, může to stát věru za to.
