Spousta mladých lidí říká, že nechtějí strávit celý svůj život prací. Vidí totiž na svých rodičích, jak moc je práce ničí. Chtějí všechno rychle a teď a stejně tak vyrůstají i jejich děti. Bez práce a hodně koláčů, řekl by jeden. Ovšem takhle svět fungovat nemůže a neměl by. Bohužel, i přesto existují činnosti, vysoce výdělečné činnosti, které dovolují tento rapidní nárůst. Ovšem ani to není zcela tak čisté, jak se na první pohled zdá. Daleko větší problém než rychlé peníze a rychlý život jsou ale lidé, kteří v práci trpí.
Nesnáším svou práci, ale musím ji dělat
Někdy musíme dělat i to, co nemáme rádi – tak to bohužel v životě chodí a čím dříve to přijmeme a překousneme, tím lépe. Ovšem někteří lidé skutečně musí dělat práci, která je nebaví, nenacházejí v ní smysl a ještě je špatně placená. To je mimochodem ta nejhorší kombinace. Co je však mnohem horší než nedostatečný plat je onen nedostatek smyslu. Spousta z nás totiž bere peníze za něco, co svým způsobem nedává smysl a ani nikterak nepřináší nic do tohoto světa. Samozřejmě, i takových prací je třeba, ovšem mnohdy by šly udělat za třicetinásobně kratší dobu pomocí počítače. Lidé na takových pozicích se přehrabují v tabulkách a zahánějí nudu. Nejsou to ale jen ty „kancelářské krysy“, jsou to i lidé v továrnách a výrobnách, kteří celý den mačkají čudlíky a nosí zboží z A do B. Je to nutná práce? Bezesporu. Je to výživná práce? Ne. Baví nás to? Možná někoho.
Jak to změnit?
Jednoduše je třeba změnit práci, vystoupit z komfortní zóny a třeba začít vlastní podnikání. Třeba jste právě vy mladou slečnou, na jejíž manikúru pedikúru budou stát fronty. Třeba jste právě ten mladý pán, který bude vyrábět ty nejhezčí a nejkvalitnější boty široko daleko. Třeba jste to právě vy, zkušený pracovník místní chemičky, který ale chtěl vždycky péct dorty. Co tedy brání lidem nepoddat se své vášni a neukázat světu, co dokážeme?
Systém, nedůvěra a přetrvávající nešvar z dob socialismu
Neradi vyskakujeme z řady, neradi mluvíme nahlas, neradi se ozýváme. Ohnout hřbet a říci, že jinak to nejde, je totiž snadnější a lehčí než se doopravdy snažit něco dělat. A my jsme si tak moc zvykli na to, že ohnout hřbet vlastně není špatné, že už si ten náš hrb nedokážeme narovnat sami. Přesně proto potřebuje každý někoho či něco, co mu onen smysl dá. Možná je to přítel, kamarád nebo vlastní pes. Někdy je to nemoc či smrt blízkého.
Vždycky byste ale měli nacházet ve své práci smysl – pakliže to tam nevidíte, raději jděte za lepším.
