To u nás bylo po sametové revoluci slávy, když se objevili první soukromí podnikatelé! Jakkoliv by tito tehdejší průkopníci sotva uspěli mezi dnešními konkurenty, jakkoliv se jednalo o vesměs docela primitivní rádoby podnikatelské počínání, byla to nesporně pozitivní změna. Najednou jsme neviděli jenom otrávené tváře prodavaček v poloprázdných státních obchodech, najednou jsme tu neměli jenom státní řemeslníky a další profese, od nichž se dalo očekávat, že možná do práce přijdou a možná také ne, řeknou si o nějaké peníze bokem a ani pak nic pořádně neudělají. Najednou se tu objevilo něco daleko sympatičtějšího, co se zákazníkům nelíbilo snad jedině v tom, že se zde musely platit tržní ceny, takže to bylo nezvyklé a na doznívající předchozí tradice drahé.
Kolikrát se jenom tehdy tradovalo, že jsou podnikatelé šizuňkové, že jde těm, kdo se věnují podnikání, jenom o peníze a o nic jiného a že jsou soukromníci schopni sedřít chudáky obyčejné lidi z kůže! Ale přesto bylo dobře, že tu tato alternativa byla.
A dnes bychom si svůj život bez podnikatelů už vůbec nedokázali představit. Dnes už by se těžko našel někdo, kdo by toužil po návratu do dob, kdy všechno patřilo všem a nic nikomu, kdy o všem rozhodoval stát a všechno se řídilo státním plánem, který obvykle nefungoval.
A vzhledem k tomu bychom měli být rádi, že se někdo rozhodne podnikat. Že někdo podstoupí všechny nepříjemnosti, jež toto počínání obnáší. A vesměs také rádi jsme. Jen to moc nedáváme najevo, protože už nám to zevšednělo.
A můžeme jedině doufat, že nám něco tak ‚normálního‘ jako podnikání zůstane zachováno i nadále. Že se na to všichni soukromníci v dnešní době nevykašlou. V době, kdy tito nevědí dne ani hodiny. Ne proto, že by o ně nebyl zájem mezi lidmi, ale protože jsou tito oběťmi režimu. Jenž zakazuje klidně i to, co by se dalo udržet v chodu. Protože podnikatelé jsou schopní lidé, kteří by se postarali. Kdyby ti nahoře neřekli, že je tu pandemie, a tudíž se vše šmahem zavře.
