Pokud jdeme my obyčejní lidé nakupovat, obvykle tím myslíme, že si zajdeme do obchodu, který se nachází někde v našem okolí, tam utratíme pár korun a za ně si odsud odneseme jeden nebo maximálně několik kousků toho, po čem prahneme. A pokud už jedeme na takzvaný velký nákup, vesměs naplníme nanejvýš nákupní košík a potom kufr auta. A zatímco je takový nákup z našeho pohledu třeba i docela velký, pro obchodníky je to vlastně prkotina, na níž nezbohatnou. K tomu, aby se vydělalo, se toho totiž musí prodat mnohem víc.
Jenže lidé toho zase až tolik nepotřebují. Prostí občané nakupují jenom v malém, a proto se odebírají za uspokojením svých potřeb do maloobchodů.
Maloobchody jsou totiž právě typem obchodů, jež se věnují obchodování s drobnými odběrateli. Tady prodávají obvykle jen menší objem zboží konečným spotřebitelům, na rozdíl od velkoobchodů.
Maloobchody se pak kromě uvedených menších transakcí vyznačují i tím, že žijí na rozdíl od velkoobchodů v určité nejistotě. Nemají zaručené, že k nim přijde dost koupěchtivých lidí, není jisté, co si tu zákazníci koupí. A i proto jsou zde ceny ve srovnání s velkoobchodem vyšší.
Aby se tu uspělo, aby se obchodování v malém dařilo, je třeba přesvědčit veřejnost ke koupi nabízeného sortimentu. A ať jde o supermarket, hypermarket, obchodní dům, outlet, pultovou nebo samoobslužnou prodejnu a podobně, je třeba se zákazníkům podbízet, zalíbit se jim. A také je třeba optimálně odhadnout, kolik a čeho a za jaké ceny prodat lze. Aby tu zbytečně neleželo zboží na skladě, ale ani aby tu neutíkaly zisky kvůli tomu, že se nenabídne zákazníkům to, co shánějí. A také se tu mezi jednotlivými obchody konkuruje v nabídce i cenách.
A nejlépe uspívají obchody, jež stojí na ideálním místě, mají atraktivní zboží za výhodné ceny a také se mohou pochlubit dobrou pověstí.
