Pokud si myslíte, že daně jsou dnes naprosto nesmyslné, možná bychom se měli podívat do historie, rázem se totiž přesvědčíme, že daně byly a budou a jsou nesmyslné napříč generacemi. Většinou se jedná jen o další příjem pro stát.
- Ruský car Petr Veliký zavedl daň za vousy, aby motivoval ruské muže k větší eleganci a evropanství, neboť na západě všichni nosili pěkně upravené kníry a holili se.
- Daň za moč zavedl císař Vespasián ve starém Římě, protože potřeboval pro své války a rozšiřující se impérium další peníze. „Peníze nesmrdí“ jsou jen ukázkou lidské kreativity ve střetu s chladnou byrokracií.
- Japonsko mělo daň na whisky, která byla odvozena od procenta alkoholu. Právě proto japonští výrobci přidávali do whisky vodu, aby tak bylo procento alkoholu co nejmenší.
- Daň za nos se platila v bývalém Rakousku-Uhersku. Daň však nebyla odvozena od velikosti nosu, nýbrž to byla daň za šňupací tabák, který byl v té době velmi oblíbený.
- Daň za prdy dodnes platí ve Švédsku a stejná daň měla být později také uvalena na prdy v Novém Zélandu. Cílem však nebylo postihnout jedlíky fazolí, nýbrž chovatele hospodářských zvířat – mělo se snížit množství metanu od hospodářských zvířat.
Můžete se tak přesvědčit, že daně byly někdy směšné, někdy trochu absurdní a někdy byly jen nešťastně pojmenovány a aplikovány. Ať už to bylo ale jakkoliv, vždycky se jednalo o povinnost, která musela být plněna, ať se dělo co se dělo. Proto se říká, že jedině dvě věci jsou v životě jisté – daně a smrt. Samozřejmě, nikdo přesně neví, jak to s těmi daněmi vlastně má být, každý má tak trošku svoji vlastní pravdu, kterou vyváží do okolí. Co pravda je, tak to je to, že daně jsou většinou odrazem společnosti a přímou reakcí na něco, co se v dané společnosti děje. Zdali je míra zdanění příliš vysoká či nízká, to už musí ohodnotit sami daňoví poplatníci.
