Nikdo z nás by neobstál, kdyby byl odkázaný jenom sám na sebe. Nikdo z nás nemá podmínky pro to, aby žil izolovaně aspoň takovým životem, s jakým se musel spokojit dejme tomu Robinson Crusoe. A proto jsme my lidé v životě odkázáni na to, abychom využívali i to, co nám mohou poskytnout ti ostatní kolem nás. A protože by nám nikdo to, co má, nebyl ochoten poskytnout jenom tak, darem, je třeba nabízet za to, co od ostatních chceme, nějakou satisfakci.
Tak už to prostě chodí, že zadarmo ani kuře nehrabe a je tu něco za něco. A vlastně je to tak správné, protože by se jinak v našich řadách neúměrně přemnožili lidští paraziti, spoléhající se výlučně na život zajištěný ostatními bez svého osobního angažování se.
Všichni tedy něco chceme a za to můžeme také něco nabídnout. A jde jenom o to, aby se nám to podařilo navzájem nějak směňovat, abychom našli ty, kdo něco potřebují od nás, i ty, kdo nám za to něco nabízejí.
Místem, kde se taková nabídka s poptávkou setkávají, jsou pak nejrůznější obchody. Někdy klasické takzvaně kamenné, někdy internetové, někdy třeba různá tržiště, pojízdné prodejny a podobně. Na tom v tuto chvíli vlastně nesejde.
Tady ti, kdo se příslušnému obchodování věnují, obstarávají, vystavují, propagují a prodávají to, co pořídí od výrobců, dovozců nebo nějakých jiných dodavatelů, a zájemci sem míří proto, aby zde utratili své peníze a to zde nabízené tak získali a uspokojili tím své potřeby. A aby zákazníci měli k tomuto účelu peníze, je nezbytné, aby také někde pracovali a vytvářeli hodnoty, které se pak obdobně nabízejí ke koupi někde jinde a někomu jinému.
V obchodech se tak dá dnes sehnat prakticky všechno, co my lidé potřebujeme. A protože toho potřebujeme dost a dost, obchodování jenom vzkvétá. A bude vzkvétat i nadále. Aspoň tedy dokud máme my lidé peníze.
