Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.
Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.
Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.
