Kdykoliv člověk pocítí potřebu mít něco, co nemá, může ji bez problémů uspokojit. A sice tak, že si to, oč mu jde, někde koupí. Obchodování se totiž už dnes věnuje kdekdo, obchody potkáváme pomalu všude, kam se jenom vrtneme, a pokud zamíříme právě do takové provozovny, jež nabízí to, oč nám zrovna jde, dosáhneme svého. Samozřejmě máme-li peníze a jsme ochotni je v obchodníkem stanovené výši utratit.
Obchody nám nabízejí vše, na co si jenom vzpomeneme a co je legální. Máme tu tak jenom namátkou firmy, které nám prodávají potraviny, máme tu papírnictví, drogérie, prodejny elektro, najdeme u nás prodejce aut, náhradních dílů, textilu a dalších a dalších věcí. Někdy jsou takové obchody úzce specializované, někdy v nich najdeme, jak se říká, vše od špendlíku až po lokomotivu, někdy jsou obchody luxusní a náležitě drahé a jindy pro změnu třeba i prostinké a dostupné i obyčejným lidem. O různých internetových obchodech už ani nemluvě.
Do obchodu prostě obvykle vstoupíme, vybereme si to, co chceme získat, zaplatíme a celé obchodování je tím pro nás odbyté.
Ale skutečně jenom pro nás, tedy zákazníky.
Obchodníci s tím totiž mají daleko více starostí. Aby tito mohli prodávat, musí se neustále pídit po co nejlepších a nejlevnějších dodavatelích, kteří by jejich obchody adekvátně zásobovali, musí sledovat ceny u konkurence a podle toho se snažit stanovovat vlastní marže, musí se sami propagovat nebo najít někoho, kdo to udělá za ně, musí se starat o to, aby se u nich dodržovaly veškeré hygienické a další předpisy, musí vést kvalitní účetnictví a platit daně. Nezbytné jsou tu i modernizace, v nejlepším případě i expandování, je třeba starat se i o odpady, i o reklamace, je třeba nejednou zaměstnávat personál a spravovat všechnu agendu, jež je s tím spojená, je třeba zajistit ostrahu a učinit vše pro to, aby lidé takový obchod nerozkradli…
Prostě ani jednoduché obchodování není hračka. Není to jen vydělávání na rozdílu mezi nákupními a prodejními cenami.
