Někdy bývá udivující, ba snad dokonce i šokující, jak snadno můžou člověku dojít peníze. A to vlastně bez ohledu na to, kolik si dotyčný vydělává. Někdy jsou příjmy dotyčného vzhledem k panujícím poměrům nízké, někdy tento naopak musí platit více, než si vzhledem ke svým příjmům může dovolit, a pak je vlastně jenom otázkou času, než se dotyčný dostane na nulu. A ani nula bohužel nebývá nepřekonatelnou hranicí a pád dotyčného může pokračovat až do mínusu. A určitě se shodneme na tom, že když jsou peníze třeba, ovšem nejsou k dispozici, je to krajně nepříjemné. Zejména v případě, kdy v okamžiku, ve kterém peníze dojdou, není ještě zaplaceno vše nezbytné, a účty tak chodí dál a dál a nedostává se třeba i to, co je nezbytné.
Stane se. A co si počít potom? Jistě, chtělo by se říci, že by se měl podobný člověk uskromnit, respektive že by si měl někam jít ony scházející peníze vydělat, jenže to se daleko snáze řekne, než učiní. A mnozí z lidí ve finančních nesnázích takovou možnost nemají.
A jaké je tedy jiné, alternativní řešení finanční tísně? Pak už vlastně zbývají jenom půjčky. Tedy získání finančních prostředků na omezenou dobu od někoho jiného, zpravidla od některé finanční instituce.
Půjčky rozhodně nemusí být špatnou volbou. Ale je nasnadě, že se jejich prostřednictvím stává člověk závislým na tom, kdo mu tímto způsobem pomůže, a že se takové peníze musí vrátit. A to obvykle i s nějakým tím úrokem nebo poplatky. A proto je logické, že půjčky vše, co je zaplacené těmito, prodražují o to, co se věřiteli musí zaplatit navíc, a tudíž by se na ně mělo vsadit jen tehdy, není-li jiné řešení. Stejně jako je v této souvislosti nad slunce jasné, že by si člověk měl brát jenom takové půjčky, jež jsou úročeny dostatečně výhodně, jež člověka nesedřou z kůže.
A hlavně se nesmí zapomínat na to, že půjčky jsou jenom půjčky. A že se takto získané peníze musí vždy svému majiteli vrátit.
