Určitě vím, co jste odpověděli na v titulku položenou otázku, pokud vám tedy tato stála vůbec za odpověď. Určitě jste odpověděli záporně a dost možná dodali i nějaké to nepublikovatelné slovo. A takové slovo nemuselo být vlastně ani zdaleka jediné. Možná jste se v takové odpovědi vyjadřovali i tak, že by se stát rozplakal, kdyby byl lidskou bytostí a slyšel to.
Ano, daně jsou skutečně něčím, co lidé neplatí rádi. A pokud tak rádi činí, jsou nejspíše zralí na vyšetření u lékaře specializujícího se na nitro našich hlav. Nikdo přece nemůže být nadšený, když z peněz, které si vydělává, musí povinně odevzdat podstatnou část komusi, kdo s takovými penězi naloží často vlastně neznámo jak. Když my lidé peníze dáváme někomu rádi, pak jedině tomu, kdo nám za ně nabízí odpovídající protislužby, případně někomu, kdo je nám skutečně blízký a milý. A ani jedno z toho obvykle o státu tvrdit nemůžeme.
Jistě, jsou tu i záležitosti, které známe a jejichž financování bychom se nevzpouzeli, jako jsou dejme tomu policie, školství, armáda či některé obory vědy a podobně, jisté je i to, že nám stát není zase až tak na hony vzdálený, jakkoliv nám to tak někdy připadá, a je všude kolem nás, v naší bezprostřední blízkosti, ale přesto je tu celá řada důvodů, kvůli kterým při zdaňování svých příjmů či svého majetku skřípeme zuby. A to vlastně nejednou i plným právem.
Někdo si třeba může pochvalovat daně proto, že se z nich vyplácejí sociální dávky. Ale zde jde obvykle jenom o ty, kdo takové dávky pobírají, nikoliv o ty, kteří prostřednictvím státu ze svých daní ‚ty darmožrouty živí‘. Někomu může vyhovovat financování policie, jenže to výhradně tomu, komu už prokázala policie nějakou dobrou službu, nikoliv tomu, komu zhatila jeho nekalé plány jakéhokoliv druhu.
Někdo neplatí daně rád z takového a někdo z onakého důvodu. Každopádně ale hlavně proto, že jde o velice komplikovanou záležitost a nemalá část peněz se utopí v něčem nežádoucím. V něčem, za co by lidé jinak nedali ani vindru.
