Když si člověk sjedná nějaké pojištění, ví jedno. Že když se mu náhodou stane právě to, pro případ, čeho je pojištěn, bude při splnění všech podmínek, jež se k tomu vztahují, adekvátně odškodněn. Tedy dostane obvykle dohodnutou sumu peněz, s jejichž pomocí se mu pak snáze překonávají důsledky takové pojistné události.
Někteří z nás si tak dopřávají dejme tomu pojištění nějakého svého majetku. Může jít o nemovitost, o vozidlo, o nějaký konkrétní předmět i třeba kompletní vybavení domácnosti a podobně. A když pak takový majetek dozná újmy, měly by peníze získané z pojistky financovat náhradu škod, případně pořízení nové věci.
Mnozí z nás si pojišťují ale i věci nehmotné. Dejme tomu zdraví či život, které jsou sice penězi nevyjádřitelné, ale přesto mají svou cenu, jež může být pojistným plněním aspoň v rámci možností nahrazována.
Někdo si pojišťuje ale i cokoliv jiného. Možností je tu nepřeberně. Můžeme se takto zabezpečit dejme tomu pro případ zrušení letu či dovolené, pojistka nás může chránit v případě živelních katastrof, ba třeba i pojistku takzvaně na blbost lze uzavřít.
Kdo si vybere optimální pojištění, které pokrývá skutečně existující rizika, a to v dostatečné výši, může počítat s tím, že i když se vše nebude vyvíjet tak, jak by si to přál, nebude to aspoň katastrofa. Protože se pojišťovna postará.
Ovšem každopádně bychom se my lidé měli zajímat o to, proti čemu a za jakých podmínek se pojišťujeme. A to nejenom proto, že by u některých událostí byla jejich pravděpodobnost natolik zanedbatelná, že bychom za pojištění utráceli zbytečně, ale i proto, že jsou pojišťovny pochopitelně orientovány na zisk a nejednou využijí kdejakou šanci, jen aby se z plnění vykroutily. A člověk se přece nepojišťuje proto, aby mu pak nedali nic třeba proto, že si zapomněl přečíst pár slov napsaných malým písmem kdesi pod čarou.
