Lidé nemohou strávit celý svůj život v naprosté nehybnosti, nemohou ho proležet na měkké posteli, v níž na ně nemůže nic spadnout a kam za nimi nikdo a nic potenciálně nebezpečného nemůže, a navíc dejme tomu preventivně zabaleni do bublinkové fólie. Každý musí vést svůj běžný život. A i ten zdánlivě nejbezpečnější životní styl přináší určitá rizika.
Nikdo se zkrátka nevyhne vystavení se tomu, co mu může nějak uškodit. Někdy se dostane do rizikových situací jenom vzácně, jindy je ohrožen pomalu na každém kroku, ale nebezpečí tu vždycky je. A někdy si tak kdokoliv z nás uškodí vlastní neopatrností, a někdy ho mohou poškodit i záležitosti, které nelze lidskými silami odvrátit.
Každá vzniklá škoda je nepříjemná. A to bez ohledu na to, vznikla-li dejme tomu na životě, na zdraví, na majetku či na čemkoliv jiném. Všechno má v lidském životě svůj význam a svou hodnotu a každá újma tak zabolí, ať už v přeneseném nebo nepřeneseném smyslu toho slova.
A proto je nejednou rozumné se pojistit. Protože dojde-li k poškození pojištěné osoby, je tu potěšující aspoň to, že člověk dostane za tuto újmu určitou satisfakci. Peníze sice také nejsou všechno, ale přece jenom pomohou odstranit vzniklé obtíže nebo aspoň potěší.
Ovšem je nasnadě, že se lidé nemají pojišťovat ve všech případech a na všechno. Jednak by si to nikdo nemohl po finanční stránce dovolit, jednak by to ale také bylo zbytečné. Protože pojišťovat se pro případ záplav ve chvíli, kdy máme nemovitost na tom nejvyšším kopci široko daleko, kam hladina vody nikdy nedosáhne, je stejně naivní jako pořízení si pojištění vozidla, které vůbec nevlastníme. A podobných tu více a tu méně naivních příkladů by se našlo dost a dost.
Prostě je záhodno pojistit se jen proti tomu, co nás skutečně ohrožuje a co nám může uškodit. Ale určitě se taková pojistka vyplatí. Protože jeden niky neví, co by se mohlo stát.
