Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.
Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.
A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
