Každý chce někde bydlet, a to zpravidla ve vlastním domě nebo bytě. Je to naprosto pochopitelné – u rodičů vesměs nelze strávit celý život a bydlení po podnájmech také není ideální, a to jednak proto, že zde ceny nájmu neustále rostou, a jednak proto, že je to zpravidla jenom dočasné řešení, protože se bude dříve či později nutné zase vystěhovat, až bude mít majitel s nemovitostí jiné záměry.
Vlastní bydlení je ideál. Kdo ho má, má jistotu, že se má vždy kam vrátit. A navíc toto představuje i hmotný majetek, jenž v sobě uchovává a nejednou postupem času i navyšuje svoji hodnotu.
Ovšem má-li se někdo na vlastní nemovitost zmoci, potřebuje nemalé peníze. Byty a domy v soukromém vlastnictví totiž něco stojí, a většina našinců si na ně nemá šanci lehce našetřit.
A tak se nejednou berou hypotéky. Tedy půjčky určené na to, aby si za ně člověk takový vyhlédnutý objekt koupil. S tím, že je tato (ovšem může být i jiná) nemovitost v podstatě majetkem finanční instituce, jež na ni půjčila, až do doby, kdy je celá taková hypotéka náležitě splacena.
Vzít si hypotéku je vlastně rozumné řešení. Ten, kdo si s její pomocí koupí nemovitost, má jistotu, že nebude v případě řádného splácení vystěhován a že tato nemovitost bude jednoho dne jenom jeho. Což je daleko lepší řešení než spoření si na koupi obdobné nemovitosti v budoucnu, až na to budou vlastní úspory stačit. Protože ceny nemovitostí často rostou rychleji než úspory lidí a v mezidobí, než je našetřeno, se musí platit někde jinde nájem, což ještě více snižuje naději na to, že se člověku podaří na vlastní byt či dům našetřit.
Díky hypotéce tak mohou naši lidé bydlet ve vlastním. Mohou mít svůj nemovitý majetek, ke kterému by se jinak dopracovávali jenom velice obtížně. Díky dlouhodobým a všeobecně výhodným hypotékám však není naštěstí žádná koupě vlastní nemovitosti nemožná.
