Říká se, že kdo šetří, má za tři. A i když to ani zdaleka ne vždy bývá až tak úplně pravda, jisté je, že ten, kdo si nějaké peníze odkládá, má jistotu, že se jeho život nezhroutí ve chvílích, kdy se situace stane nezvladatelnou a kdy nebudou aktuální příjmy na zvládnutí nezbytných výdajů stačit.
Spořenílze tedy jednoznačně považovat za rozumnou činnost. I kdyby si jeden odkládal i jenom docela málo, může i toto sehrát v jeho pozdějším životě významnou roli. Vždyť i miliony se skládají z pouhopouhých drobných mincí, a když se dá kapka ke kapce…
Ten, kdo má našetřeno, se nemusí obávat své budoucnosti. Nebo se jí alespoň nemusí obávat tolik. Protože i kdyby přišel o část příjmů nebo dokonce i o příjmy veškeré, bude tu rezerva, na kterou bude možné sáhnout, která se dá použít k překlenutí zlých časů. A o tom, že jsou dobré časy střídány časy nedobrými, určitě není sporu, že? Vidíme to konec konců všude kolem nás, v zemi, o níž se ještě před necelým rokem tradovalo, že si vede ekonomicky skvěle. A kde jsme dnes, že? Skoro by se chtělo dodat jisté neslušné slovo, které tu ale nedodám.
Ti, kdo dnes mají naspořeno, sice mají rovněž své problémy, protože aktuální situace nedoléhá na lidi jenom po finanční stránce, ale přesto se tito mají o poznání lépe než ti, kdo nemají žádnou rezervu a kdo si tak musí nejednou třeba i lámat hlavu nad tím, co se bude jíst. Protože je to komplikované a jen tak brzy zase dobře nebude. Protože nezmizela ještě ani příčina panujících obtíží, natož aby se něco začalo dávat zase do pořádku.
Mít naspořené peníze je prostě terno. A mít je znamená si šetřit. Úspory se jinak získat nedají. Chce to se aspoň trochu omezovat a zbylé peníze co nejvýhodněji investovat, aby se zabránilo jejich znehodnocování. Přičemž se ale rozhodně nevyplácí hledět jen na úroky, jež se nabízejí. Znáte to – nevyplácí se investovat třeba do rumu, ani když tu dostanete čtyřicet procent.
