K tomu, aby se nejeden z našinců pustil do soukromého podnikání, existovalo, existuje a také zřejmě bude existovat dost všelijakých důvodů. Ale ať už k tomu byl, je či bude motivován kdokoliv čímkoliv, rozhodující je tu snaha o co nejvyšší výdělek. Podniká se naprosto logicky kvůli penězům, a byť tu mohou být i jiné důvody, jde o peníze jako obvykle v první řadě. A nemůže tomu být jinak, protože jde o výdělečnou činnost, o typ živobytí, a to se provozuje s cílem vydělat si vždy, bez ohledu na obor a typ práce.
Ovšem navzdory touze vydělat si tu dost peněz není realita vždy taková, jakou si ji ten, kdo se do podnikání pustil, vysnil. I když jsou v soukromém sektoru dosažitelné zisky v prakticky neomezené výši, většinou se daří vydělávat jen docela omezené prostředky, a nejednou ani ty ne. Protože je tu celá řada okolností, jež mohou podnikateli zhatit jeho záměry a klidně mu i notně zkomplikovat život, a nejednou není v silách dotyčného takto nepřející osud zvrátit.
A tak se prostě podnikatelům někdy vede dobře, někdy si tito vystačí a někdy mají sto chutí se vším praštit a radši se někde nechat zaměstnat a mít pevnou pracovní dobu a tabulkový plat. A někdy to tak daleko i dojde.
Ovšem něco takového je pochopitelně škoda. Protože ať si každý z nás myslí o podnikatelích, co je mu libo, je skutečností, že jsou tito prospěšní nejenom sobě, ale i nám ostatním. A to skutečně v nejednom ohledu. Přinejmenším v tom, že platí daně, z nichž nejeden zaměstnanec státu a vlastně i stát jako celek žije, a že zaplňují díry na trhu, bez čehož bychom se nejspíše ocitli v obdobné situaci jako před devětaosmdesátým rokem, kdy se sice vyrábělo vše, co bylo naplánováno, ale leccos se do plánů jednoduše nevešlo. A chybělo to.
Díky podnikatelům tu máme rozhodně lepší časy, než jaké bychom jinak měli. A musíme jenom doufat, že tito přečkají i panující problémy související s neblaze proslulou pandemií. Protože tatíček stát sice umí bezvadně brát i rozdávat, ale to, co soukromníci, by nám sotva dokázal nabídnout.
