I když se někomu z nás může od počátku až do současnosti dařit přímo skvěle, i když jeho dosavadní život připomíná procházku růžovou zahradou, neměl by tento nikdy usnout na vavřínech. I někdo takový se totiž může v budoucnu dostat do problémů, jež mohou pramenit z věru lecčeho.
Nevěříte? A co vy vlastně víte, nedoslouží-li vám dejme tomu zanedlouho zdraví, nepřijdete-li o práci, nepoklesne-li vám příjem, nevzrostou ceny toho, co k životu potřebujete, nepřijdou-li neplánované výdaje, nedojde k nějakému neštěstí… Je zkrátka mnoho věcí, které se mohou pokazit. A dojde-li k tomu, může se člověk ocitnout třeba i ve vyslovené bídě. A co někomu takovému přijde více než k duhu, dojde-li na takové nepříjemnosti? Samozřejmě využití úspor, jimiž lze dorovnat vzniklý deficit příjmů.
A aby měl člověk takovou železnou rezervu, je žádoucí věnovat se spoření. A to nejen v časech, kdy žije člověk v nadbytku, ale i tehdy, když své finance zvládá tak akorát. I kdyby si měl dotyčný odkládat jenom banálních pár korun, ani to neuškodí, ani to není zbytečné. Protože nemusí pršet, jen když kape, a i z pravidelně ukládaných několika korun může nakonec být docela hezká sumička peněz.
A tak je nesporně moudré si část svých příjmů odkládat pro strýčka Příhodu. A když už se tak děje, měl by se člověk určitě zamyslet i nad tím, jak takto uspořené peníze ukládá. Protože nás provází inflace, jež měnu postupně znehodnocuje, a je tedy rozumné vybrat si takové spořicí produkty, které tuto převýší nebo alespoň co nejvíce zredukují. Aby úspory nepozbývaly zbytečně svoji reálnou hodnotu.
Na který ze způsobů spoření vsadit, to už je ale záležitostí, již si musí každý vyřešit sám, protože jsme každý jiný a každému tak může vyhovovat něco jiného. Někdo upřednostní nevýnosnou sázku na jistotu, někdo raději zariskuje v naději, že bude jeho risk zisk. Ale ať tak či onak, bude na tom spořivý člověk vždy lépe než ten, kdo nemá žádné finanční rezervy.
