Nikdo v civilizovaném světě nedokáže přežít bez peněz. I když je jejich potřeba v případě různých lidí různá a třeba i diametrálně se lišící, přesto jsou tyto zapotřebí každému, a to aspoň v takovém množství, aby se za ně dalo pořídit všechno to, co je k životu nezbytné. Co si budeme povídat, vždyť to znáte.
Jenže je velice dobře známou i skutečnost, že se ne vždy podaří takové dostatečné množství peněz vydělat. A pak mívá člověk problémy s tím, jak své výdaje zvládnout. A kdo takové potíže zvládá nejsnáze? Logicky ten, kdo může v případě finanční tísně sáhnout na své úspory a tyto využít k vyrovnání momentálního deficitu.
A odkud se takové úspory berou? Za jejich vznikem a růstem stojí pochopitelně spoření. I když může člověk přijít k rezervním penězům samozřejmě i jinak, třeba v podobě dědictví nebo výhry v nějaké loterii, je nejobvyklejším způsobem, jak si nahromadit určité finanční rezervy, právě odkládání si části stávajících příjmů na jindy, na později, kdy se nemusí dařit tak, jak by si to člověk přál.
Rozumný člověk tak neutrácí vše, co si vydělá, hned. Stará se, aby mu z výplat nebo jiných příjmů pokud možno vždy aspoň něco málo zbylo. A i když se jedná u mnoha lidí skutečně jenom o málo, má to smysl. Protože korunka přidávaná ke korunce může vést v delším časovém horizontu také k nakopení docela příjemně vypadající sumičky. A když se šetří víc než po korunách, je to pochopitelně v konečném důsledku ještě lepší.
A ten, kdo si takto našetří, následně nemusí mít (takové) obavy ze své budoucnosti. Protože i kdyby přišel o příjem nebo měl vynaložit neplánovanou velkou částku, nesrazí ho to na kolena. A tuto výhodu dává každému právě počínání zvané spoření.
A proto lze každému vřele doporučit, aby nesázel na to, že mu bude vždycky štěstí přát. A aby si aspoň něco našetřil. Protože štěstí přeje jenom připraveným. A kdo ví, kdy přijdou takové peníze navíc vhod.
