Placení daní je známé snad jako lidstvo samo. Zajímavé je nahlédnout do daňového systému středověku. Nebyla země, jejíž panovník by nevymyslel ještě něco navíc, aby své poddané trochu více vyždímal. Pochopitelně, že byly i mezi panovníky výjimky.
- Jednou z nich byl císař a král Karel IV.
- Ten přišel s jistými úlevami.
Přáním tohoto panovníka bylo, aby na českém i moravském území vznikaly nové vinice. Proto přišel se skvělým řešením. Pokud některý jeho poddaný založil novou vinici, pak z ní nemusel po celých dvanáct let platit daň. O finanční prostředky ale Karel IV. jistě nepřišel.
- Jedna zajímavá daň totiž přibyla.
- A to daň židovská.
Každý příslušník tohoto národa, který chtěl žít v Království českém, musel prostě zaplatit.Důvod byl také zajímavý. Bylo to vysvětleno tím, že je židům dovoleno užívat tuto zemi a také jsou tím pádem pod ochranou krále. Jak to s tou ochranou bylo, asi netřeba dlouze vysvětlovat.
- Daně „z hlavy“ ovšem platili i ostatní obyvatelé Českého království.
- Jenže o polovinu nižší.
Posudné a daň z vousů
Zajímavá je i další daň, kterou však nemá na svědomí náš Otec vlasti, ale vznikla po nástupu Habsburků na český trůn v šestnáctém století. Zanedlouho, co na trůn usedl Ferdinand I., nařídil daň z piva v Čechách i na Moravě. Tento poplatek, kterému se také říkalo „posudné“, platil od roku 1546. A tato daň šla „do kapsy“ přímo panovníkovi.
- Ve světě se platily ale ještě mnohem absurdnější daně.
- Zajímavá je například ruská daň z vousů.
Poté, co se svérázný ruský car Petr I. Veliký vrátil ze své cesty po Evropě, chtěl zavést v Rusku také evropské zvyky. Jenže jeho poddaní se nařízení „okamžitě oholit“ bránili. Dalo by se říci, že koho car chytil, toho oholil sám. A kdo si chtěl svůj vous ponechat, musel zaplatit. Čím vyšší společenské postavení, tím vyšší platba.
