Lidé se dnes potřebují nějak uživit. Příroda je k nám natolik skoupá, že už by nám sama o sobě živobytí nezajistila, a proto se musíme sami přičinit, abychom si obstarali to, co ke své existenci potřebujeme. A tak se někdo nechává zaměstnat a někdo se vrhne na soukromé podnikání. Což jsou běžné způsoby, jak si přijít k penězům, a současně i způsoby, jimiž si obstarává člověk své příjmy zaslouženě.
Zaměstnanci to mají vcelku prosté. Najdou někoho, kdo je ochoten je zaměstnat, sepíší s ním pracovní smlouvu a pak už jenom musí plnit to, co se jim uloží, a mají klid.
Ale co podnikatelé? Ti to zase až tak snadné nemají. Jistě, mají hypotetickou možnost, že si touto svou činností vydělají víc než kdokoliv jiný, jenže to je provázeno nikdy nekončící nejistotou, zda se tak opravdu stane. Nejednou se totiž může soukromník snažit sebevíc, a přesto se mu nevede nijak závratně. Případně se mu dokonce nemusí dařit vůbec.
Při podnikání se musí zpravidla nejprve investovat do rozjezdu vlastní firmy. Musí se sem vložit peníze, aby se pořídily veškeré nezbytné výrobní prostředky, materiál a další náležitosti, musí se pro tento účel nejednou zajistit i vhodný objekt a podobně, a to vše stojí peníze. Někdy do toho tedy dotyčný člověk vloží své úspory a někdy se dokonce zadluží, aby toto financoval z nějaké půjčky.
Když je taková firma provozuschopná, musí se člověk buď sám pustit do práce, nebo musí sehnat další zaměstnance. Jimž se musí pochopitelně nabídnout plat a další pracovní podmínky. A i to určitě něco stojí, a ne zrovna málo.
A pak se pracuje a výsledky takové práce se prodávají zákazníkům. Které si je pochopitelně také zapotřebí sehnat, kteří často nepřijdou sami od sebe. Chce to reklamu, chce to dohadování se s kdekým.
A pak je nezbytné, aby takoví dostatečně početní zákazníci adekvátně platili. A byly tak zajištěny příjmy, ze kterých bude firma i její majitel žít.
Komu se to podaří, uspěje. Ale komu ne…
